1. kapitola – Nejstarší dějiny Smíchova

Kromě hlavní části, vlastního to města, rozkládá se Smíchov ku západní straně, kdež v údolí potoka motolského podél plzeňské silnice v těsném spojení s obcí košířskou, jakož i na vedlejšího vlnovitých výšinách, ale jmenovitě na svahu výběžku Bílé Hory roztroušeny jsou četné domy, hospodářská stavení, letohrádky a vinohrady. Nejlepšího rozhledu na celý Smíchov poskytuje zahrada knížete Ferdinanda Kinského na jižním svahu Petřína, pak návrší Mrázovky a protější Vyšehrad, i jest utěšeným podíváním, jak dole v rovině střídají se seskupeniny velkolepých domů a továren s košatým stromovím a zelenými sady, a jak na vzdálenějších opět strání a návrších se kmitají tu a tam uprostřed sadů a hájů bílá stavení. Avšak nebyl Smíchov vždy, ano před nedávnou ještě dobou daleko takovým, jakým se jeví nyní.

Nepamětlivo od kterých dávných dob stála velmi nepatrná vesnička naproti staroslavnému Vyšehradu, asi tam, kde začíná louka královská, avšak poněkud blíže u Prahy. Vesnička ta vzrostla časem svým poněkud tím způsobem, že s ní spojena byla od Újezda část, která nebyla ku Praze zabrána a zdí hradební obehnána. Poloze té nasvědčuje vypravování mistra Prokopa Lupáče z Hlavačova z roku 1584, dle kteréhož Karel IV. kázal zeď hnáti okolo hory Petřína a zdí ohraditi od Kartúz, kláštera to mezi Újezdem a Smíchovem až do Strahova kláštera. Ano, dle vypravování toho možno počátek Smíchova položiti od přívozní ulice, nynější Komenského, a od protější silnice plzeňské k jihu, kdežto teprv postupem času přibývalo té ku straně Újezda jednotlivých domů podél silnice, vedoucí z Prahy ke Zbraslavi.

Smíchov nečítal ani r. 1785 více než 60 čísel popisných, avšak znenáhla počal se ze své nepatrnosti probírati a stavěl se mezi větší města česká. Již roku 1836 napočítáno 196 č. p., r. 1857 237, r. 1870 350 a koncem roku 1880 dosáhnul už 503.

Chceme-li si vyobraziti, jak si vyhlížela osada, z níž nynější Smíchov se vyvinul, představme si celou rovinu mezi Vltavou a mezi západními návršími co veskrz úrodnou a z větší části vzdělanou půdu. Neboť kde Čech a orná půda, tamtéž orba vzorná! V této rovině bylo mezi nynější branou újezdskou a mezi kostelem sv. Jakuba několik jen domů roztroušeno, kdežto od kostela počínajíc, rozprostíraly se po obou stranách nynější Kinského třídy chmelnice a zahrady až k nynější ulici přívozní čili Komenského a silnici plzeňské, a teprve od těchto dvou ulic dále stálo po obou stranách nynější třídy Švarcenberkovy roztroušeno několik domů a chaloupek, totiž na západní straně vltavské až k nynější ulici vyšehradské (pozn. ve vyšehradské ulici byla zakládána r. 1872 objemná hluboká stoka z nádraží buštěhradské drány do Vltavy. Tu se na konci ulice blíže městské vodárny a nedaleko místa, kde dle všeho ústil do řeky potok radlický, objevily zbytky splavu mlýnského). Vše, co v tu stranu mezi stavením nebylo zahradou neb chmelnicí, zděláváno co pole anebo sloužilo za louku.

Návrší, táhnoucí se po obou stranách potoka motolského a potoka radlického, byla tehdy ještě hustě zalesněna, a jen Košíře, osada již r. 1209 jmenovaná (pozn. l. 1209 biskup Daniel své pozemky kláštera plaského vyměnil za Motoly) a dle všeho starší než Smíchov oživovaly hluboké údolí potoka motolského. Teprve později ve století 14. a 15. byly přeměňovány lesy na západní straně Smíchova v pole a vinice, z nichž zvláště tyto zakládány hojně na výhodných svazích k jihu a jihozápadu. Od té doby zvláště od 16. století, když za panování Rudolfa, co císaře II., dle jeho příkladu nejvznešenější šlechtické rodiny stálé sídlo své v Praze měly, zakládány na Smíchově četné a nádherné letohrady s rozsáhlými, uměle založenými zahradami jak dole v rovině, tak i na výšinách. Z těch ovšem později mnohé zcela zanikly a k jiným účelům obráceny byly, jako např. Buquojka, Vratislavka, Kounická, Eggenberg a j., a jen některé odlehlejší se zachovaly, jako např. Konvářka, Kesnerka, Koulka, Peltramka, Hřebenka, Mlynářka, Klamovka, Demartinka (vlastně Don-Martinka), Zámečnice a j.

Též spadá do této doby založení větší části nynějších dvorů hospodářských jako jsou Malvazinka, Provaznice, Šalamounka, Palata, Klikovka, Špiritka a j.

Dle toho, že ke Smíchovu ještě r. 1785 nenáleželo více než 60 čísel popisných, dá se souditi, že před tím byl osadou ač rozsáhlou, avšak přece jen nepatrnou. Ale musíme míti za to, že jako klášter kartouzský r. 1419 za své vzal, v tehdejších válkách husitských i mnohá jiná stavení někdejší osady smíchovské zničena byla, a že v pozdějších bouřlivých dobách, ale zvláště za zhoubné války třicetileté a pak opět za války sedmileté mnohé domy obráceny byly v sutiny, čímž jest i pochopitelno, proč Smíchov při své příznivé poloze u Prahy nečítal r. 1785 více než 60 č. p.

Však již po padesáti letech, bylo jich 196. Jsouť to tatáž č. p., jimiž jsou nynější domy poznamenány. Jmenovitě pocházejí, pokud se týče vlastního města, v nynějším stavu ze starších dob domy tyto:

v třídě Kinského č. p. :17, 67, 68, 76, 77, 78 a 79,

v třídě Švarcenberkově č. p.: 28, 33, 35, 38, 41, 46 a 57,

při silnici plzeňské č. p.: 21, 22,

v tak zvaném lesíku č. p.: 92, 93 a 194

a většina nynějších letohradů (vinic).

Poloha domů po č. p. 1-196 nasvědčuje tomu, že domy Smíchova, rozprostírajícího se od pevnostních hradeb u brány újezdské až k vyšehradské cestě proti Vyšehradu, ponechávaly před r. 1836 ještě mnoho nezastavěných prostor mezi sebou a jen málo k sobě přiléhaly. V třídě Kinského byla řada domů sahající od zahrady Kinského sotva až k nynější ulici Havlíčkově. Ale od této až k ulici plzeňské bylo jen málo domů, totiž č. p. 13, 16, 17, 18 a 23. Na protější straně byly až k ulici Komenského samé zahrady s domy přináležejícími. Poněkud více a plněji byla zastavena nynější třída Švarcenberkova, když po obou stranách se již tehdy nalézalo jen málo nezastavěných prostor. Za to však zůstala tato část města později až dosud ve své výstavnosti poněkud pozadu, a to z příčin níže objasněných.