2. kapitola - Povýšení Smíchova na předměstí

1)     V červeném poli nalézá se stříbrná zeď s cimbuřím, za níž se zvedají tři čtverhranné stříbrné věže se střechami vesměs zlatými, z nichž věž prostřední o něco širší má dvě okna a střechu sedlovou, kdežto obě krajní věže mají po jednom oknu a střechy špičaté.

2)    V otevřené bráně s vraty zlatými a s mříží zavěšenou nalézáme ruku s obnaženým mečem k ráně napřaženým.

3)     Na hlavním štítě je zavěšen v pravo štít červený s bílým českým lvem.

4)   Vlevo štít červený, v němž stojí bílá věž s cimbuřím na červeném návrší.

5)      Hlavní štít jest nahoře ozdoben desíti praporečky červenobílými, nakloněnými k oběma stranám po pěti.

6)      Mezi nimi se vznáší černý orel dvouhlavý.

Části pod č. 1, 2 a 6 tvořící kostru znaku, pocházejí od znaku obce pražské s výminkou, že tento má 12 praporečků, pod č. 3 od znaku býv. stavovské jurisdikce, pod č. 4 od znaku knížecí Švarcenberské jinonické, a pod č. 5 od znaku býv. c. k. fiskální čili vinohradské jurisdikce.

R. 1857 dospěl počet domů již na 237. Od r. 1861 pak, kdy založeno nádraží české dráhy západní, povstal  na Smíchově čilejší ruch obchodní a živnostní. Jelikož pak mezi tím k důtklivému  naléhání zastupitelstva městského sešlo též z vystavování zvláštních reversů strany rozbourání domů, vystavených v obvodu pevnostním pro případ války (pozn. velikou  v tom ohledu zásluhu má továrník Jan Kohout, jenž, zasedav již tehdy v radě městské a  zastupovav záležitosti stavební, poznal dle zkušeností škodlivosť takovýchto reversů pro vývin Smíchova a proto za jejich odstranění s prospěchem usiloval),  tož nastala i větší podnikavosť stavební, jmenovitě blíže Malé Strany pražské. Tato okolnosť a otevření české dráhy západní jakož i přibylé k tomu zákonité osvobození nových staveb od daní na 12-15 let, to vše způsobilo, že již v době dalších 9 let přibylo 113 nových domů. Napočítáno totiž r. 1870 celkem 350 domů. Ještě větší ruch stavební zavládnul Smíchovem v pozdějších letech, když totiž nastala doba zakládání společností na akcie, doba tak zvaného „švindlu“, a když se v době té, započavši r. 1868 za vlády tzv. „občanského ministerstva“ a končili rokem 1873, za příkladem Vídně vše pachtilo po rychlém obohacení se. Tenkráte i na Smíchově kdo jen chtěl, mohl svého zvláště nového domu dobrým prodejem se zbaviti, a také se o přetrž prodáválo a kupovalo a stále nových domů přibývalo. V době té vzaly svůj počátek ulice: Husova, Jeronýmova, Karlova, královská, Libušina, Přemyslova aj., též dělnická osada Mrázovka, a jiné opět ulice nabyly lepší výstavnosti. Však když r. 1873 v době světové výstavy vídeňské, nastal všeobecný poprask, když všeliké tenkráte banky a podniky s sřítily, a četné obchodní a průmyslové závody za své vzaly, jiné opět na okraj záhuby uvedeny byly, když celý skoro svět obchodní a průmyslový byl všeobecnou nedůvěrou uchvácen, tenkráte i Smíchov ucítil zhoubné toho všeho následky. Z průmyslových závodů jeho mnohý zcela zaniknul, jiné opět, nenalezaje objednavatelů, musil na sta dělníků propustiti, a tím pak na  Smíchově mnoho práce a výdělku ubylo a valně bytů se vyprázdnilo. Tím vším ochabnul ovšem i ruch stavení v míře značné, ale nikoliv takové, aby nebylo přibylo každého roku aspoň několik nových domů a staveb vůbec, neboť levné stavivo a dočasné od daní osvobození na 25 a později na 20 let pobádaly k podnikání nových staveb, tak že do konce r. 1880 opět mnohé nové ulice povstaly a jiné opět buď úplné výstavnosti své nabyly anebo v ní valně pokročily . Přibylo v zmíněné době právě době nových ulic: Resslova, Purkyňova, a zvláště nábřeží císaře Ferdinanda, nejkrásnější to řada domů celého Smíchova, závodící o přednosť s výstavností předních ulic pražských. Úplné své výstavnosti nabyly v době té: třída Karlova až k zahradě klášterní, třída Husova v hořejní své části, pak třídy Jeronýmova a Havlíčkova. Mimo to povstaly na silnici plzeňské, počínajíc od uličky kartouzské  a jmenovitě naproti malostranskému hřbitovu, celé řady velkých domů obydelných, ano i v odlehlejších částech obce založeny nové domy a letohrady, jako např. blíže Radlic, u bělohorské silnice a p., tak že koncem r. 1880 počet všech obydelných domů i s osadou dělnickou činil 503.

Příště: Smíchov v legendách a kronikách českých